Pro každý den

Milý deníčku,

dnes je pátek - je víkend a my jedeme k babičce do Dobřichovic.Vlastně už tu jsme.Jeli jsme vlakem Praha-Beroun až tam a hned,co jsme vešli dala mi babička obrovskou pusu a nějakého čokoládového zajíčka.Ihned jsem zasedl do kuchyně a pustil jsem se do něj jenže jsem si zapomněl zout boty a už tu byly babiččiny starosti.,,Honzíčku koukej si zout ty boty uděláš mi tu nepořádek.Romano(to je moje maminka) proč si ho nenaučila sundavat si boty musí nastat babiččina výchova."Jak jsem tohle uslyšel běžel jsem si okamžitě sundat boty a schovat se do pokoje. Babička šla za mnou a začala okamžitě poučovat:,,Tak Honzíčku už si šel někdy sám do školy?",,Ne, babičko",,To nevadí dám ti pár rad Nebav se s cizími lidmi na přechodu se několikrát rozhlídni" atd. atd. Mě kolovali hlavou myšlenky jako např.Když kolem projede auto a pak žádný nepojede já se tam budu pořád důkladně rozhlížet a až se dorozhlížím projede šňůra aut,radši jsem to babičce vše "pozorně" odkýval a šel jsem si hrát.

Poznatek: U babičky vždy jen vzorně