Pro každý den

Milý deníčku

dnes byl vážně den ,,D",protože dnes se měla vrátit moje jedenáctiletá sestra  ze zájezdu pro poznání nové třídy.Je-li jsme pro ní ke škole.autobus,kterým měla přijet měl asi destiminutové zpoždění,což bylo pro mě nevydržitelné a maminka pořád mlela to,že se mám uklidnit,že se vracejí ještě ve výborném čase.Když autobus dorazil radši jsem se schoval za mámu,aby mě ta zrůda hned neviděla.Všichni vystoupili a sestra si mě hned všimla a okamžitě mě začala ukazovat svým novým spolužačkám.Hrůza.když jsme přijeli domů rozešli jsme se každý do svého pokoje a pro mé štěstí jsme se až do večera,jenže večer jsem si chtěl dojít dát něco k pití a v tu chvíli když jsem běžel za maminkou(myslel jsem si že je v kuchyni.)jsem v kuchyni potkal sestru chtěl jsem se otočit a jít najít maminku jenže sestra v tu chvíli přímo vedle mě upustila skleničku s vodou.Maminka přilétla se slovy,,Co se to tu děje" a sestra okamžitě začla ,,Mami tady Honzík si šel natočit vodu a upustil skleničku"Chtěl jsem té příšeře odporovat jenže to už se na mě maminka hnala,že si nemám sám napouštět vodu apod. takže jsem měl celovečerní proslov o tom co smím a co nesmím.Radši bych se vrátil k babičce.

Poznatek:Schovávat se za mamčinu sukni nikdy neprojde.